Navzdory handicapu

Panelový byt na jednom ostravském sídlišti. Všude až nezvyklý pořádek a na podlaze žádné překážky. Ani odložené tašky či bačkory. Se svými rodiči tu bydlí nevidomý Martin Adámek (31). Jsme s ním v obývacím pokoji, kde na stojan odkládá sportovní vzduchovku. Míří do kuchyně na malý terčík za jídelním stolem, nepatrně větší, než jaký bývá pro vzduchovou pušku. Martin si nasazuje na uši sluchátka, soustředí se a zaměřuje. Chvíle napětí. Rázné lupnutí a diabolka ve zlomku sekundy prolétla 10 metrů skrz dvoje otevřené dveře a malou chodbičkou. Zásah! A pak druhý, třetí, čtvrtý... Diabolky se zapíchly jen pár milimetrů "od černého". Tedy vlastně od bílého, terč pro slepeckou střelbu je totiž trochu jiný. Jak to, že nevidomý střelec dokáže zamířit na cíl, když by i člověk s bystrým zrakem na poprvé terč možná minul? Nad tím skutečným je ještě terč záměrný, který je odstínován od tmavých okrajů k bílému středu. Puška je osazena laserovým zaměřovačem, který vysílá paprsek a vydává různě vysoké tóny podle stupně stínu v záměrném terčíku.
"Je to dáno zaměřovačem," vysvětluje Martin Adámek princip. "V momentu světlejšího odstínu mi jdou do sluchátek vyšší tóny. Já už to mám naposlouchané a poznám, jestli mám zamířit doprava, nebo více doleva, nahoru... Už vím, jak zní desítka. V momentě, kdy mi paprsek laseru míří na střed záměrného terče, vystřelím." Zní to celkem srozumitelně a logicky, přesto je jeho muška - byť s pomocí techniky - obdivuhodná!

Martin Adámek pracuje jako operátor telefonní ústředny u policistů. O zrak ho připravil úraz, který utrpěl před 10 lety. Ale už před tím se střelbě věnoval. Okamžitě se zdálo, že s touto zálibou Martin skončil. Jenže později zaslechl o možnosti střelby pro nevidomé, která se zatím rozbíhá spíše v zahraničí.
"Jsem v České republice první," zamýšlí se Martin Adámek. "V roce 2002 se v Košicích konalo mistrovství světa zrakově postižených střelců ve střelbě ze vzduchové pušky. Ale aby klání mohlo proběhnout jako mistrovství světa, museli se zúčastnit lidé minimálně z pěti šesti zemí. A tak se organizátoři poptávali rovněž v naší zemi, kdo by k tomu inklinoval. To jsem nemohl promarnit a zkusil jsem se přihlásit." Střelecké disciplíny pro nevidomé (většinou 60 ran vstoje a 60 ran vleže) v současnosti zaštiťují Mezinárodní svaz zrakově postižených sportovců (IBSA) a Mezinárodní paralympijský výbor (IPC). Zatím nejde o nijak rozšířené soutěže. Ani se vlastně neví, v kolika zemích se slepí lidé střelbě věnují. Navíc jde o velice drahou zálibu: jen speciální střelecký oblek vychází na 30 000 Kč! "Náš svaz tomu nakloněn není, člověk si vše platí sám. Já to víceméně řeším přes sponzory," říká Martin Adámek. "Můj největší úspěch byl ve Švýcarsku, kde šlo o kvalifikaci do Pekingu. Skončil jsem shodou okolností v obou disciplínách pátý."

Nevidomý střelec neztrácí naději a doma trénuje, hlavně prý když rodiče nejsou doma. Baví ho to a slepecká muška se dá pořád pilovat. Pokud se v budoucnu v České republice objeví střelecké soutěže, má Martin našlápnuto stát se mistrem! Nakonec ve vitríně jeho pokoje už nějaké ty poháry stojí.