Dnes je neděle, 6. října a svátek má Hanuš.
Střelecké disciplíny
Jak již byla zmínka v úvodu, střelecké disciplíny existují i v případě zrakově postižených sportovců. Jedná se o střelbu ze vzduchové pušky a simulovanou zvukovou střelbu z pistole. V následujících řádcích si obě tyto disciplíny blíže popíšeme.
Vzduchová puška
Střelba zrakově postižených ze vzduchové pušky se příliš neliší od běžné sportovní střelby. Pravidla i potřebné vybavení jsou víceméně shodná, jediné rozdíly jsou ve způsobu míření a typu soutěžního terče. Ačkoliv jde o puškovou disciplínu, zrakově postižení střelci používají terče pro vzduchovou pistoli.
A jak probíhá samotné míření? Jednoduše řečeno, podle zvuku. Každý střelec má nad soutěžním terčem umístěn svůj tzv. záměrný terč. Ten je odstínován od černé po bílou, což je střed. Pro co nejlepší rozlišení jednotlivých odstínů se používá bodová zářivka.
 Záměrný terč |
 Osvětlení terče |
Na pušce je pak umístěn infračervený zaměřovač, do něhož jsou zapojena sluchátka. Ve chvíli, kdy se infračervený paprsek dostane do osvětlené záměrné části, začne se střelec orientovat podle zvuku. Čím světlejší odstín, tím vyšší tón. Jakmile střelec uslyší nejvyšší tón, je ve středu záměrné části. Po výstřelu by tak rána měla zasáhnout střed terče soutěžního. Přesnost zaměřovače lze nastavit výškově i do stran.
Každý střelec má svého asistenta. Ten mu pomáhá s přípravou střeleckého stanoviště a během soutěže mění terče a oznamuje zásahy.
Soutěže se většinou konají v disciplínách šedesát ran vstoje a šedesát ran vleže. Při střelbě vstoje je na to časový limit stopět minut a vleže pak devadesát minut. Po šedesáti ranách postupuje vždy prvních osm střelců do desetiranného finálového rozstřelu, kde se již zásahy počítají na desetiny a pořadí se tak může ještě leckdy změnit.
Způsob střelby vleže záleží na pořadateli dané soutěže. Existuje Mezinárodní svaz zrakově postižených sportovců (IBSA) a Mezinárodní paralympijský výbor (IPC), a každý z nich má pro tuto disciplínu svá pravidla.
Pokud se soutěž koná pod hlavičkou IBSA, soutěžící střílí vleže a při střelbě může použít buď tzv. řemen nebo může v jednom místě zapřít pušku o podpěru.
Pokud se střílí pod hlavičkou IPC, při střelbě vleže soutěžící sedí. Každý střelec musí mít svou stoličku a stůl, o nějž je zapřen lokty. Při střelbě je zde povoleno použití pouze řemene.
Řemen pro střelbu vkleče a vleže
Simulovaná zvuková střelba z pistole
Tato disciplína zatím existuje pouze v České republice. Ačkoliv byla snaha rozšířit ji i do dalších zemí, s příliš velkými ohlasy se nesetkala. Všude dávají přednost raději právě vzduchové pušce, která je na vrcholovější úrovni a snad by se měla zařadit také mezi paralympijské sporty. Jedinou zemí, kde zvukovou střelbu zatím neodmítli, je Polsko.
U této střelby je princip míření obdobný. V hlavni pistole ČZ je umístěn laser a dioda. Jako terč slouží simulátor, jehož horní část je záměrná a ve spodní části je umístěna webová kamera, která snímá a vyhodnocuje pohyb laserového paprsku.
 Pistole pro simulovanou zvukovou střelbu |
 Střelecký simulátor |
Simulátor je propojen s počítačem, v němž je program pro obsluhu a nastavení simulátoru. Jakmile dopadne laserový paprsek na terč, začne se opět ozývat zvuk. Ve chvíli, kdy je dosažen nejvyšší tón a střelec zmáčkne spoušť, vyšle dioda impuls, který je pomocí webové kamery v terči vyhodnocen jako zásah. Jednotlivé zásahy včetně celkového součtu oznamuje program hlasem, takže střelec při tréninku nepotřebuje asistenta.
U této střelby se zbraň drží obouruč v předpažení.
Střelba vstoje
Soutěže se pořádají většinou na dvakrát deset ran a střílí se na vzdálenost patnáct metrů. V programu však lze nastavit libovolné vzdálenosti. Při střelbě samotné však v dané vzdálenosti nestojíte. Pomocí korekce si nastavíte, jak daleko budete stát od simulátoru při střelbě na vámi zvolenou vzdálenost. V našem případě vzdálenost třech metrů od simulátoru představuje patnáct metrů ve skutečnosti.