Dnes je úterý, 3. prosince a svátek má Svatoslav.
Mistrovství světa 2016Po roční přestávce bylo Polsko dějištěm dalšího střeleckého šampionátu. Zatímco v roce 2014 se v polské Dadaji konalo mistrovství Evropy, v roce 2016 polští organizátoři pořádali mistrovství světa. Šampionát se konal ve městě Olsztyn, které leží nedaleko zmíněné Dadaje a střílelo se ve dnech 7.11. - 12.11.2016. V Olsztyně startovalo v obou kategoriích 32 střelců a nechyběli ani Azhari a Amir Abdullahové z Malajsie, kteří do Evropy přicestovali během krátké doby již podruhé. Tou první střeleckou zastávkou pro ně byl zářijový Ostravský pohár. Konečně bez komplikacíV den příjezdu jsem absolvoval trénink a taktéž nezbytnou přejímku pušky a veškerého vybavení. Vše bylo v pořádku a já mohl doufat, že tomu tak bude po celou dobu šampionátu. A skutečně bylo. Puška nezradila, bodové světlo taktéž vydrželo, takže konečně jsem se mohl soustředit pouze na střelbu a neřešit nečekané komplikace. To ale neznamená, že vše bylo bezchybné. Chyby však nebyly na straně mé, nýbrž na straně pořadatelů. S některými věcmi si příliš starostí nedělali a díky tomu občas na střelnici docházelo k menším zmatkům. Úspěch hned první denPrvní soutěžní disciplínou bylo 60 ran vstoje. U této disciplíny jsem změnil způsob držení pušky a jak dokazovaly tréninky, šlo o změnu k lepšímu. Trénink je však věcí jednou, samotná soutěž pak věcí druhou. Já do Olsztyna odjížděl s předsevzetím účasti ve finále a v něm pak setrvat co nejdéle. Jednou z pozitivních změn, kterou mi nový způsob držení zbraně přinesl, byly výstřely v kratším čase. Zatímco dříve jsem se střelbou nijak nepospíchal, některé rány odkládal a ke konci tak měl co dělat, abych všech 60 ran stihl vůbec odstřílet v časovém limitu, nyní to šlo zcela hladce a 60 ran jsem odstřílel mezi prvními. Kromě zrychlení střelby jsem mohl být spokojen i s výsledkem, který byl 613,4, což je můj osobní rekord. Otázkou však bylo, zda tento výsledek bude stačit na finálovou účast. S asistentem jsme proto spěchali k tabuli s průběžnými výsledky, kde jsme s kelímkem kávy v ruce sledovali, jaké cifry naskakují u dalších postupně končících střelců. Po pár minutách tabule zobrazila celkové pořadí, v němž jsem figuroval na pátém místě, takže můj prvotní cíl byl splněn. Mohli jsme se tedy odebrat na hotel, protože finále bylo na řadě až odpoledne. Jak jsem již zmínil, do finále postupuje pouze prvních 8 střelců. Nejprve se střílí 2 série po třech ranách, přičemž na každou sérii je 150 vteřin. Poté se střílí již po jedné ráně a na výstřel je vždy 50 vteřin. Vše probíhá na povely rozhodčího. Střelci začínají od nuly a počínaje osmou ranou začíná vyřazování. Z finále odstupuje střelec s průběžným nejnižším skóre a totéž se opakuje každou druhou následující ránu. Celkem se střílí 20 ran a na poslední 2 rány tak na palebné čáře zůstávají pouze 2 střelci. Finále se tak stalo atraktivnějším pro diváky a dramatičtějším pro střelce. Finále jsem začal povedenými desítkami a průběžně mi patřila druhá příčka. Na té první se od počátku usadil Patrick Moor a nikoho už před sebe nepustil. To se však nedá říct o mně. Jakmile se začalo vyřazovat a ve finále nás postupně ubývalo, já začal pociťovat menší nervozitu a do terče poslal dvě devítky. Díky nim jsem se propadnul na průběžné čtvrté místo a na druhé příčce mě vystřídal Kurt Martinschitz. Ve finále jsme byli už pouze čtyři střelci a já se postupně smiřoval s tím, že po dalších dvou ranách se budu z finále poroučet já. Jenže ouha... zázraky se dějí. Když po šestnácté ráně rozhodčí oznamoval, pro koho byla tahle rána poslední, tak halou nezaznělo jméno mé, ale jméno Kurta Martinschitze. Tréma dolehla i na něj a výsledkem byla rána 7,6, která pro něj znamenala konec finále. Já se tak v tu chvíli posunul na průběžnou třetí příčku a věděl, že minimálně bronz mám jistý. A tak se taky stalo. Zbylé rány na průběžném pořadí již nic nezměnily, takže bronzová příčka patřila mi, z druhého místa se radoval Krzysztof Ruszkiewicz a zlato získal Patrick Moor. Jeden den se stojí, druhý den se ležíDruhý soutěžní den patří disciplíně 60 ran vleže. Zde o výsledku rozhodují desetiny a není ničím neobvyklým, že díky minimálním rozdílům rozhoduje o vítězi až poslední rána. O dramatické chvíle tak opět není nouze. V této disciplíně se však finále konalo bez mé maličkosti. V kvalifikaci jsem skončil jedenáctý a finále tak mohl sledovat pouze z tribuny. Většina finalistů z předchozího dne však ve finále účinkovala i zde. A nejlépe na tom byl Kurt Martinschitz, který zvítězil a vynahradil si tak krutou minelu z předchozího dne. Důvod k radosti měl taky Krzysztof Ruszkiewicz, který ztratil pouhé dvě desetiny a na domácím šampionátu získal již druhé stříbro. A v domácích řadách zůstal také bronz, který získal Jerzy Załomski. Tentokrát bez medailePoslední den bývá na šampionátech zařazena disciplína 3×40 ran, kdy se střílí nejprve vleže, pak vkleče a závěr patří pozici vstoje. Právě v této disciplíně jsem na předchozím evropském šampionátu v polské Dadaji získal svůj první bronz. Tentokrát jsem se však medaile nedočkal. Problémem byl leh a klek. Právě v těchto pozicích mám ještě na čem pracovat a ztrácím kontakt s předními příčkami. V pozici vstoje jsem sice podal opět povedený výkon, v konečném součtu to ale stačilo na pouhé páté místo. Finále se zde nestřílí, takže pořadí po těchto třech pozicích je konečné. A jaké bylo? Zlatou medaili získal Krzysztof Ruszkiewicz a díky dvěma předchozím stříbrům se tak stal nejúspěšnějším střelcem šampionátu. Druhou příčku obsadil Jerzy Załomski a i pro něj to byla druhá medaile. A ve stejném duchu to bylo také v případě Patricka Moora, který skončil třetí a bronz tak přidal ke zlatu z prvního soutěžního dne. Podtrženo a sečtenoSe svým vystoupením v Olsztyně jsem mohl být spokojen. Mou prioritou byla disciplína vstoje, a ta dopadla nad očekávání. Otázkou ale zůstává, zda se svým vystoupením byli spokojeni také organizátoři soutěže. S některými věcmi si příliš starostí nedělali a na střelnici pak docházelo k menším zmatkům. Jednalo se například o nedostatečnou informovanost. Některé informace týkající se časového harmonogramu v propozicích uvedeny nebyly a střelci je pak museli z pořadatelů dolovat věčným dotazováním. Dalším problémem byla stránka anglického jazyka. Právě angličtina totiž bývá na mezinárodních soutěžích oficiálním jazykem, v němž rozhodčí udílí pokyny a komunikují se střelci. V Olsztyně však některé z pokynů zněly pouze v polštině a teprve až na základě řady upozornění zazněl daný pokyn také anglicky. A své by mohl vyprávět také Kurt Martinschitz. Když absolvoval přejímku vybavení, vše bylo v pořádku a rozhodčí nenašly nic, co by bylo jakkoliv v rozporu s pravidly. Jenže druhý den bylo vše zcela jinak. Když Kurt dokončil disciplínu vstoje a těšil se na účast ve finále, rozhodčí k němu přistoupili, znovu mu provedli kontrolu kabátu a kabát byl najednou nevyhovující. Když Kurt protestoval a ptal se, jak je možné, že včera kabát prošel kontrolou bez problémů a dnes nikoliv, tak mu bylo odpovězeno, že u přejímky měl zřejmě jiný kabát. Snaha vysvětlit rozhodčím, že sbírkou střeleckých kabátů skutečně nedisponuje a již několik let používá jeden a tentýž, byla marná, a tak pokud chtěl do finále, musel na kabátě provést drobné úpravy. Mi se tentokrát komplikace naštěstí vyhly, soutěž jsem si náležitě užil a nezbývá mi, než si přát, aby tomu tak bylo i do budoucna. VÝSLEDKY60 ran vstoje
60 ran vleže
3×40 ran
Soutěže
|