Po dlouhých šesti letech se konalo pod hlavičkou IBSA teprve druhé oficiální mistrovství světa zrakově postižených ve střelbě ze vzduchové pušky. Pořadatelem byl stejně jako v roce 2002 Slovenský svaz zrakově postižených sportovců (SNSSS).
Na start se postavilo celkem dvanáct střelců ze šesti zemí, což je bohužel dost málo. Tato disciplína přitom funguje v řadě dalších zemí, tak je záhadou, proč nepřijeli například střelci z Německa, Francie nebo Španělska.
Šampionát probíhal ve dnech 18.8. - 21.8.2008 a na programu byly disciplíny 60 ran vstoje, 3 × 40 ran (leh, klek, stoj) a 60 ran vleže. Jako mistrovství světa však byla vypsána pouze disciplína 60 ran vstoje. Zbylé dvě se pak střílely jako mezinárodní soutěž. Důvodem bylo zkoušení nových pravidel, které se týkají právě disciplín 3 × 40 ran a 60 ran vleže. Důvodem je snaha o přizpůsobení pravidel Mezinárodního svazu zrakově postižených sportovců (IBSA) pravidlům Mezinárodního paralympijského výboru (IPC), což by mohl být další krůček k zařazení tohoto sportu mezi sporty paralympijské.
Změny se týkaly hlavně toho, že podle pravidel IPC se střelba vleže a vkleče (3 × 40 ran) bude střílet vsedě, přičemž každý střelec je povinen mít vlastní stůl a stoličku na sezení. U střelby vleže je střelec o stůl zapřen oběma lokty, vkleče pak loktem jedním.
Poloha vkleče
Poloha vleže
Poloha vleže
Další změnou pak byl návrh na jednotné používání neprůhledných klapek na oči, což u řady střelců vyvolalo značnou diskusi. Někteří totiž mají poměrně velké zbytky zraku, díky čemuž se jim snadněji orientuje na stanovišti a taky během střelby rychleji najdou svůj terč. Klapky by tak měly zajistit všem naprosto shodné podmínky. Ovšem po jejich prvním použití v disciplíně 60 ran vleže, měla řada střelců dost smíšené pocity a příliš kladně tuto navrhovanou změnu nehodnotili. Je třeba si ale uvědomit, že pokud by to měla být opravdu jedna z podmínek pro zařazení mezi paralympijské sporty, je třeba s drobnými ústupky počítat.
Další dosud nevyřešenou záležitostí je přizpůsobení kabátů pro střelbu vleže a vkleče. V našem případě se obě tyto polohy střílí vsedě a tomu musí odpovídat i oblečení. Je zde několik podmínek, které střelec musí splňovat. V pravidlech však dosud tyto podmínky nejsou nikde přesně uvedeny, a tak nezbývá než doufat, že během přejímky vybavení nenastanou žádné komplikace.
Své o tom vědí Slováci... V disciplíně 3 × 40 ran použili dva kabáty. Jeden pro položky vleže a vkleče, druhý pak pro položku vstoje. Pravidla však použití dvou kabátů během jedné disciplíny nepovolují, takže po soutěži byli všichni diskvalifikováni. Ovšem o moc lepší to nebylo ani v disciplíně 60 ran vleže. Jak jsem se později dozvěděl, v případě důkladné kontroly bych obstál pouze já a Rakušan Kurt Martinschitz. Problémem ostatních byly opět neodpovídající kabáty. Jelikož však tyto disciplíny nebyly vypsány jako mistrovství světa, rozhodčí byli tentokrát tolerantní.
Pro mě bylo tohle mistrovství zatím snad tím nejhorším, které jsem dosud absolvoval. Ačkoli jsem během tréninků před soutěží dosahoval výsledků, se kterými jsem mohl být spokojen, vše nakonec dopadlo zcela jinak. Doplatil jsem na vlastní nepozornost a díky fatální chybě jsem se propadl až na konečnou sedmou příčku. Nezbývá než doufat, že při nejbližší příležitosti si budu moci svou reputaci napravit.