Jak jsem již na těchto stránkách uvedl, střelba ze vzduchové pušky je disciplínou, která se snaží zařadit mezi paralympijské sporty. V řadě zemí tak tuto disciplínu upřednostňují před simulovanou zvukovou střelbou z pistole. A jednou z takových zemí je také Polsko.
Ve dnech 1.6. - 5.6.2005 se ve městě Chorzow konal mezinárodní turnaj v bowlingu. Účast byla vysoká, a tak pořadatelé tuto příležitost využili také k představení střelby ze vzduchové pušky. Byl jsem proto do Chorzowa pozván a společně se mnou také slovenský kolega Pavol Kováč. K dispozici jsme měli školní tělocvičnu, kde s touto disciplínou proběhlo nejprve obecné seznámení a pak si jednotliví zájemci mohli samotnou střelbu vyzkoušet. Předsedkyně polského svazu zrakově postižených sportovců tak chtěla zjistit, kdo z případných zájemců by měl o tuto disciplínu vážný zájem. Uspořádali jsme proto soutěž, kdy měl každý k dispozici deset ran. Nejlepší výsledek byl osmdesátpět bodů, což napoprvé není vůbec špatné. Tím spíše, že ve volné chvíli jsem si deset ran vyzkoušel také a nastřílel jen o tři body více.
Průběh celého turnaje byl zajištěn na vysoké úrovni. Vše začalo slavnostním zahájením ve sportovní hale, kde po představení jednotlivých týmů a úvodní řeči následoval kulturní program.
Dopravu z hotelu do bowlingového centra zajišťovaly místní mikrobusy. A kromě střelby ze vzduchové pušky si zájemci mohli vyzkoušet na tamní policejní střelnici také střelbu z pistole.
Tím hlavním bodem programu však byl po celou dobu bowling. A pořadatelé se rozhodli, že na startovní listinu zapíší také mě. Marné byly mé výmluvy, že jsem to nikdy nehrál, a že to neumím. Chtě nechtě jsem se tedy musel převléct do sportovního a kouli vzít do ruky. A jaké bylo mé překvapení, když jsem po skončení zjistil, že ačkoli jsem to skutečně hrál poprvé, poslední jsem neskončil.
Pořadatelé byli po celou dobu velice vstřícní. Během posledního dne nám zaplatili vstup do místního zábavního parku, rozkládajícího se na ohromné ploše s řadou nevšedních atrakcí.
Stejně tak i samotné zakončení se neslo ve slavnostním duchu. Odehrávalo se ve společenském sále jedné z místních restaurací. Vše začalo hromadným přípitkem,
pak následovala večeře, opět přípitek a potom přišlo na řadu vyhlašování výsledků a předávání cen.
Až do té chvíle jsem měl za to, že vyhlašování se bude týkat pouze bowlingu. Svůj omyl jsem zjistil ve chvíli, kdy předsedkyně sportovního svazu oznámila, že nyní jsou na řadě výsledky ve střelbě ze vzduchové pušky. V tu chvíli jsem věděl, že vítězem bude onen střelec, který při své premiéře dosáhl pětaosmdesáti bodů. To byl však další omyl. Vítězem jsem byl vyhlášen já a šel jsem si tak pro diplom a zlatou medaili. Poláka však druhé místo zřejmě nijak zvlášť nemrzelo. Když mi gratuloval, s úsměvem mi oznámil, že příště mě porazí a pro stříbro si tak půjdu já. Skutečně jsem nevěděl, že výsledky ve střelbě ze vzduchové pušky se budou vyhlašovat také a oněch deset
ran jsem si dal pouze z dlouhé chvíle. Zdali tomu ale někdo věřil, těžko říct...
Celý turnaj se odehrával v přátelské atmosféře a stejně skvělá byla organizace a přístup pořadatelů. Řekl bych, že v některých věcech se ještě máme hodně co učit.