Dnes je čtvrtek, 18. dubna a svátek má Valérie.

Na kolesách proti rakovině 2015

Obec Vavrečka nacházející se nedaleko Oravské přehrady byla po roce opět dějištěm dobročinné akce s názvem Na kolesách proti rakovině. Akce se konala v sobotu 29.8.2015 a jejím smyslem je podporovat zdravý životní styl. Zároveň zde probíhá dobročinná sbírka, jejíž výtěžek je věnován na podporu boje proti této zákeřné nemoci. Moderátorem celého odpoledne byl oblíbený slovenský bavič Majster N, s nímž se na pódiu střídal zpěvák Robo Opatovský a místní dechová kapela.
Jelikož tuto kampaň zaštiťuje Slovenský paralympijský výbor, nemohli zde někteří z úspěšných paralympioniků chybět. Návštěvníci si tak mohli vyzkoušet střelbu ze vzduchové pušky za asistence vynikající střelkyně Veroniky Vadovičové anebo si zahrát bocciu s aktuálními mistry Evropy Róbertem Ďurkovičem a Michaelou Balcovou. Ačkoliv já mezi slovenské paralympioniky nepatřím, pozvání jsem přesto dostal a měl tak možnost návštěvníky seznámit se střeleckou disciplínou zrakově postižených sportovců. V průběhu celého odpoledne probíhala také autogramiáda, kterou svou přítomností doplnil slovenský reprezentant v ledním hokeji Richard Pánik.
Celé odpoledne se odehrávalo za krásného slunečného počasí a opět se ukázalo, že lidem není boj proti zákeřným nemocem lhostejný a neváhali přispět na dobrou věc. Po oficiálním zakončení mohli pořadatelé s potěšením oznámit, že za sobotní odpoledne se povedlo nasbírat částku 634,85 EURO.

Úprkem na halušky

Mou účast na dobročinné akci ve Vavrečce měla na svědomí Veronika Vadovičová společně se svým přítelem. V pátek si pro mě přijeli, všechno potřebné nádobíčko jsme naskládali do auta a pak vyrazili směr Orava. Sotva jsme dorazili na místo, prosadil jsem si návštěvu své oblíbené a z loňska známé restaurace Slanický Dvor. Důvodem jsou především vynikající halušky, které si vždy dopřávám po dobu celého pobytu. Večer pak na naši pronajatou chatu dorazilo pár dalších přátel, kteří si sobotní akci taktéž nechtěli nechat ujít.

Adrenalinové ráno

Ačkoliv Na kolesách začínalo až dvě hodiny po poledni, my měli budíček už v šest ráno. Důvodem byly vyhlídkové lety. Tyto lety měl pro změnu na svědomí Mikuláš Košťál, který je majitelem motorového rogala a vyhlídkové lety provozuje. První odvážlivec tak do Mikulášova pekelného stroje nasedl v sedm ráno a vydal se s ním kroužit nad Oravskou přehradou. Já přišel na řadu o pětačtyřicet minut později. Se všemi jsem se preventivně rozloučil, pak si nasadil přilbu, oblékl hasiči zapůjčenou odolnou bundu a poté se usadil na sedadlo za Mikuláše. Sotva jsem zacvaknul bezpečnostní pás, roztočila se za mnou vrtule a my začli rolovat na start. Během chvilky jsme si to po ranveji hasili sedmdesátkou a pak to vzali vzhůru. Vystoupali jsme do výšky tříset metrů a nabrali kurz nad Oravskou přehradu. Tam jsme párkrát zakroužili a jako bonus mi Mikuláš nadělil mírnou akrobacii. Rogalo začalo najednnou prudce klesat a já se domníval, že jdeme na tvrdé přistání. Klesání se však záhy změnilo ve stoupání a tenhle manévr Mikuláš párkrát zopakoval. Pak jsme to ale stočili směr letiště a přibližně po patnácti minutách se vrátili zpět na zem. Zanedlouho na letišti přistála letka dalších sedmi rogal. Jednalo se o Mikiho přátele, kteří dobročinnou akci přiletěli podpořit ze Spišské Nové Vsi.

Nejprve práce, potom zábava

Oficiální program sobotního odpoledne je uveden na začátku. Vše mělo svůj řád a vše probíhalo podle plánu. Jak už to ale bývá, pravá zábava se častokrát rozjíždí teprve po skončení oficialit. A nejinak tomu bylo ve Vavrečce. Různí lidé se se mnou dávali do řeči a zajímalo je, jak ta střelba zrakově postižených vlastně funguje. Já si tak s těmi lidmi postupně vykládal a najednou se octnul v hloučku místních dobrovolných hasičů, kteří se na organizaci akce taktéž podíleli. Slovo dalo slovo a v ruce mi najednou přistála půlka slivovice. Za ní následovala další a konverzace s hasiči tak najednou dostávala čím dál přátelštější ráz. Do konverzace se zapojil také starosta obce, s nímž jsem se setkal už při dopoledním programu na letišti. Při rozlučce jsem pak od hasičů obdržel pozvánku na zabíjačkové hody, které se v obci konají počátkem října.

Návštěva slovenského Ria

Neděli jsme se rozhodli strávit poznáváním okolí. Počasí opět přálo, takže kolem jedenácti jsme nasedli do auta a společně s dalšími čtyřmi přáteli vyrazili pod vedením Veroniky do obce Klín. Tuto obec proslavila především kopie známé sochy Ježíše Krista v Rio de Janeiru. Tato kopie se nachází na kopci Grapa v nadmořské výšce 686 metrů a její rozměry jsou devět a půl metru na výšku, rozpětí rukou je sedm metrů a její hmotnost je 23 tun. Ruce sochy Krista směřují na celou Oravu a mají ji ochraňovat.

U sochy jsme se všichni shodli, že je čas oběda, takže z tohoto malého Ria jsme zamířili rovnou do naší oblíbené hospůdky. Už to vypadalo, že oběd bude zároveň rozlučkou, jenže ta musela nakonec počkat. Veronika zavolala opět svému kamarádovi Mikimu a dohodla s ním vyhlídkovou plavbu po přehradě. Z restaurace jsme si to proto zamířili do přístaviště, kde už na nás Miki čekal a motorové rogalo tentokrát vyměnil za motorový člun pro dvanáct osob. Po přehradě jsme se plavili téměř hodinu a Miki nás podrobně zasvěcoval do všeho, co se týče historie přehrady, přírody a různých dalších zajímavostí. Po zakotvení jsme se vylodili zpět na břeh a nastal čas skutečné rozlučky.

Dovidenia opäť za rok

Jak už to bývá, neplánované akce bývají nejlepší a nejrychleji uplynou. Přesně na tom jsme se shodli při našem rozchodu. Já měl navíc svůj víkendový pobyt ve stylu All Inclusive. Pohostinnosti Veroniky a jejího přítele Milana jsem se však snažil bránit a chtěl utratit alespoň jedno vlastní euro. Marně, nebylo mi přáno. Ale kdoví, třeba se za rok ve Vavrečce opět všichni sejdeme a já budu u placení rychlejší.