Rok 2014 byl pro zrakově postižené střelce z hlediska počtu soutěží příznivý. Na mezinárodním poli mohli své síly změřit celkem pětkrát, což se nepovede každý rok. Ůvod sezóny patřil Silesia Cupu v polském Chorzówě, v květnu bylo na řadě Finsko, v červenci se střelci setkali v německém Suhlu, v září pak byl na programu další ročník Ostravského poháru a na konci listopadu se střelci opět sešli v Polsku. Právě polská obec Dadaj ležící nedaleko města Olsztyn byla v termínu 19.11.-24.11.2014 dějištěm mistrovství Evropy ve sportovní střelbě.
Nekompromisní prohlídky
Před začátkem soutěže musí střelci vždy absolvovat tradiční přejímku zbraní a vybavení a poté následuje lékařská klasifikace. Přejímka u mě ani tentokrát neproběhla bez problémů. Komisařovými kritérii neprošel kabát a na řadu přišlo posunování knoflíků. Opětovná kontrola již byla v pořádku a já mohl doufat, že to byla komplikace první a zároveň poslední. Mnohem větší překvapení však čekalo na střelce u lékařské klasifikace. Bulharská lékařka delegovaná Mezinárodním svazem zrakově postižených sportovců (IBSA) společně se svým kolegou z Portugalska prováděla na oční klinice v Olsztyně kontrolu stupně zrakového postižení. Jsou na to přísná kritéria a sportovci se dělí do kategorií B1, B2 a B3. Zjednodušeně se to dá definovat následovně:
B1 = úplná ztráta zraku
B2 = světlocit a rozeznání obrysů
B3 = částečné zbytky zraku
Tato klasifikace znamenala konec soutěže pro 8 polských střelkyň včetně největší domácí naděje Aleksandry Janczek. Jejich zrakové postižení nedosahovalo takového stupně, aby mohly být zařazeny do kategorie B3 a šampionát tak pro ně skončil ještě dříve, než vůbec začal. Jinými slovy řečeno, na kategorii B3 vidí tyto střelkyně příliš dobře, a proto se mohou účastnit pouze soutěží mimo IBSA nebo IPC.
Kabátem to neskončilo
V den zahajovacího ceremoniálu většinou bývá možnost tréninku. Hotel i střelnice byly umístěny v jednom komplexu, takže nebyla potřeba převážet autem veškeré věci neustále sem a tam. Marné však bylo mé přání, aby úpravy na kabátě byly komplikací jedinou. Ta další na mě čekala po půl hodině tréninku. Asistent mě náhlým klepáním na rameno upozornil, že bodová zářivka osvětlující záměrnou masku právě vypověděla službu a přestala svítit. To byl problém docela zásadní, jelikož osvětlená záměrná maska je pro střelbu nutností. Zde však naštěstí přišla pomoc ze strany polských kolegů. Jedno z osvětlení měli k dispozici, takže po krátkém přerušení tréninku se dalo opět pokračovat.
Večer pak přišlo na řadu oficiální zahájení. Zde se nejprve představil kompletní pořadatelský tým, dále pak byly představeny jednotlivé výpravy a nakonec k účastníkům promluvil starosta města Olsztyn společně s několika dalšími hosty.
V soutěži startovalo 27 střelců z osmi zemí. Připočteme-li však také asistenty a další členy výprav, pak těch účastníků bylo mnohem více. Zcela podle očekávání však byla nejpočetněji zastoupena polská ekipa.
Rozhoduje finále
Pravidla pro naši střelbu vycházejí v převážné míře z pravidel Mezinárodní střelecké federace (ISSF). Ta před časem zavedla novinku v podobě zkrácení času pro střelbu a novinka se týká taktéž celkového hodnocení. Po základních šedesáti ranách postupuje prvních 8 střelců v pořadí do finále i nyní, finále však začíná od nuly. Namísto původních deseti ran se nyní střílí 20 ran. Prvních 8 ran dává na pokyny rozhodčího všech 8 střelců, pak se provede vyhodnocení a střelec s nejnižším součtem je z finále vyřazen. Ve finále tak pokračuje už pouze 7 střelců. Finále se dále střílí po dvou ranách, po nichž je vždy vyřazen střelec s průběžným nejnižším skóre. Na poslední dvě finálové rány tak zůstávají na stavech pouze 2 střelci, mezi nimiž se rozhodne, kdo bude zlatý a kdo stříbrný. Jelikož se ve finále začíná od nuly, nehraje žádnou roli, s jakým nástřelem kdo do finále postoupí. Na závěr dodávám, že na výstřel zde mají střelci 50 vteřin.
Začínalo se vstoje
První soutěžní den byla na programu disciplína vstoje. Na muže čekalo 60 ran, na ženy o 20 ran méně. Díky tomu, že střelba byla rozdělena do dvou směn, bylo jedno světlo od Poláků opět k dispozici a v mém případě tak střelbě nic nebránilo. Začátek však zcela ideální nebyl. Během prvních několika ran jsem na sobě pociťoval nervozitu a občas mi tam utekla nějaká zbytečná devítka. Postupně jsem se ale uklidnil a to se rázem projevilo na dalších položkách. Důležité však bylo, že se mi povedlo dostat se do finále, kde vše začíná znovu.
O nevyzpytatelnosti finále by mohl vyprávět polský střelec Adam Kielar. Zatímco v kvalifikaci se mu vždy povede nastřílet vynikající výsledek a do finále postoupí zcela suverénně, z finále většinou bývá vyřazen mezi prvními. Tréma tak zřejmě sehrává svou roli i v jeho případě.
Pro mě skončilo finále po dvanácti ranách. Částečně jsem tak mohl být spokojen, protože právě postup do finále byl můj cíl.
Mnohem menší starosti s účastí ve finále měly ženy. Těch startovalo 8, takže všechny měly svou finálovou účast zajištěnou prakticky od začátku. Zcela originálně si svou finálovou účast zajistila polská střelkyně Wioleta Zarzecka. Ta vystřelila jedinou ránu a ze závodu odstoupila. Moc dobře totiž věděla, že právě tato jediná rána jí k postupu do finále stačí. Jak vidno, fantazii se meze nekladou.
Druhý den se leželo
Ačkoliv se může zdát, že střelba vleže je disciplínou odpočinkovou, rozhodně tomu tak není. V našem případě poloha vleže vypadá tak, že sedíme a oběma lokty jsme zapřeni o stůl. Na 60 ran je zde čas 50 minut a ve finále je pak na výstřel 30 vteřin. Pro zpevnění úchopu zbraně je dle pravidel povoleno použití řemene. Tato disciplína mi však příliš nevyšla a výsledek 587 měl do finále hodně daleko. Důvodem opět byly zbytečné devítky. Řada z nich však pro mě byla záhadou. Ačkoliv jsem měl vždy ve sluchátkách nejvyšší tón a o míření na střed nebylo pochyb, ne všechny rány ve středu skutečně skončily. Proč? Z jakého důvodu? Přiznám se, že odpověď na tyto otázky pro mě byla záhadou. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré a právě nutnost použití jiného osvětlení pomohla odpověď nalézt.
Rozhodl jediný bod
Závěrečný den byla na programu disciplína 3×40 ran (leh/klek/stoj). Na 120 ran je společně s nástřelem časový limit 165 minut a tato disciplína dokonale prověří střelcovu všestrannost. Zatímco v předchozích dvou dnech jsem měl osvětlení terče zapůjčeno od Poláků, tentokrát mi na terč svítila bodovka od slovenského kolegy Emila Garaje. Už během zkušebního míření jsem však poznal, že v intenzitě světla je podstatný rozdíl. Světlo bylo slabší a jelikož střed záměrné masky nebyl zcela jasně osvětlen, zvuk desítky byl o poznání nižší. Chvíli jsem si na to zvykal, jak jsem ale nakonec zjistil, méně znamená více. Zvuk desítky byl rozpoznatelný mnohem lépe a tentokrát většina ran taky v desítce skutečně končila. Důkazem toho byla poloha vleže s nástřelem 397. Beznadějná nebyla ani poloha vkleče s nástřelem 394. Zbývalo však ještě posledních 40 ran vstoje. Zde jsem nastřílel 388 a poté čekal, na jaké konečné umístění bude celkový součet 1179 stačit. Na medailové posty jsem však nepomýšlel ani náhodou. Během krátké chvilky mi ale asistent oznámil, že průběžně figuruji na třetím místě. Zbývalo tak pouze čekat, jak s posledními ranami naloží Pavol Kováč, který nikam nepospíchal a soutěž uzavíral jako poslední. V této disciplíně se finále nestřílelo, takže pořadí po 120ti ranách bylo pořadím konečným. Jakmile rozhodčí dopsali na průběžnou výsledkovou listinu poslední Kováčovu položku, bylo vše jasné. Rozdíl jediného bodu rozhodl, že mé třetí místo je definitivní a první medailový úspěch je na světě.
Další představení zaměřovače
Mistrovství Evropy bylo zároveň další příležitostí pro prezentaci nového typu zaměřovače. Jedná se o zaměřovač firmy WINGS Group, který splňuje všechny požadavky zadané IPC. Tento zaměřovač byl poprvé oficiálně představen během zářijového Ostravského poháru. Zde si jej však mohli vyzkoušet pouze střelci z Polska a Švýcarska. Představení zaměřovače se v Dadaji setkalo s velmi kladnými ohlasy a kromě Tima Nyströma projevil zájem na dalším testování také rakouský střelec Patrick Moor. V dohledné době by se mohlo začít jednat o testování těchto zaměřovačů na soutěžích mimo IBSA a IPC.