Poslední dubnovou sobotu se v Považské Bystrici konalo Otevřené mistrovství Slovenska zrakově postižených ve střelbě ze vzduchové pušky. Poláci tentokrát svou účast odřekli, takže v soutěži nakonec startovalo pouhých pět střelců.
Na programu byly disciplíny 60 ran vstoje a 40 ran vkleče. Zatímco disciplína vstoje se střílela jako mistrovství, disciplína vkleče byla spíše jen jako zkušební prověrka formy před blížící se soutěží v Salzburgu. Já však trénoval hlavně střelbu vstoje, jelikož po předchozím mistrovství Slovenska v Martině jsem měl rozhodně co napravovat. Ovšem už po příchodu na střelnici jsem věděl, že jednoduché to nebude ani tentokrát. Nevýhodou byl opět omezený prostor na střeleckých stanovištích. Zatímco v Martině šlo vše vyřešit odstraněním desky, zde se nic odstranit nedalo, jelikož stupínky byly napevno. Po umístění nezbytného stojanu na pušku tak už na stupínku příliš místa nezbylo. Díky tomu jsem tak musel střílet v pozici, která ideální rozhodně nebyla a pěkných pár ran mi trvalo, než jsem se dostal do nějakého optimálního tempa a klidu pro samotnou střelbu. Několika špatným ranám jsem však přesto nezabránil a výsledek 573 b. mohl být minimálně o pět bodů lepší. S tímto výsledkem jsem byl po šedesáti ranách třetí a na v pořadí čtvrtého Emila Garaje jsem měl jedenáctibodový náskok. V desetiranném finálovém rozstřelu jsem pak svůj náskok nakonec ještě o bod zvýšil, a to i přes jednu nepovedenou ránu, kterou jsem si neodpustil ani tentokrát.
Daleko napínavější to však bylo na prvních dvou místech mezi Štefanem Kopčíkem a Pavolem Kováčem, kteří měli po základní části shodný nástřel 582 body. V jejich případě se tak skutečně rozhodovalo až ve finále. Z něj nakonec vítězně vyšel Štefan Kopčík, který tak obhájil svůj titul z předchozího roku. Tentokrát ovšem s těsným rozdílem jediného bodu před druhým Pavolem Kováčem.
Po krátké pauze přišla na řadu disciplína 40 ran vkleče. Jak už jsem zmiňoval, bylo to bráno spíše jako volný trénink, a tak jsem se zaměřil hlavně na optimální nastavení řemene anebo případné úpravy mířidel. Těch pár devítek v terči mě proto nijak zvlášť netrápilo. Překvapení však na nás čekalo při samotném vyhlašování. Po předání cen v mistrovské kategorii 60 ran vstoje pořadatelé oznámili, že se nakonec rozhodli vyhodnotit i těch 40 ran vkleče. Zde zcela suverénně zvítězil s nástřelem 396 b. Emil Garaj a tím mi tak oplatil porážku z disciplíny vstoje. Já obsadil s osmibodovou ztrátou druhou příčku a s odstupem dalších pěti bodů skončil Štefan Kopčík. Pavol Kováč se tentokrát potýkal s technickými problémy a díky tomu skončil s propastným rozdílem poslední.
Nelze také nezmínit Vieru Bulkovou, která je na Slovensku jedinou zrakově postiženou střelkyní. Díky tomu je tak zařazována do naší kategorie a podle pravidel jí za této situace bývá ke konečnému výsledku připočten dvouprocentní koeficient.